Žížaly
Žížaly jsou největší máloštětinatci a jsou, společně s pijavicemi, nejznámějšími kroužkovci. Klasické systémy je umístily do řáduOpisthopora, podle kladistického přístupu jsou řazeny do podřádu Lumbricina (řád Haplotaxida)
Je známo přes 5 500 druhů žížal. Jsou rozšířené na celém světě s výjimkou polárních a pouštních oblastí. Nejmenší druhy jsou velké jen dva centimetry, největší dosahuje délky i přes tři metry. Zajímavostí je, že žížala karpatská jako jediná vylučuje sliz, který na vzduchu světélkuje.
V mírných zeměpisných šířkách jsou nejhojnější druhy z čeledi žížalovití (Lumbricinae); v Česku je hojná žížala obecná a žížala hnojní. Nejdelším druhem je hlubinná žížala Allolobophora hrabei dorůstající až půl metru. Tento středoevropský druh žije v sprašových půdách teplých oblastí, např. na Pálavě.
Žížaly mají značný přísun do ekosystému. Svojí činností vytvářejí v půdě malé kanálky, které provzdušňují půdu. Žížaly vstřebají za 24 hodin tolik potravy, kolik samy váží. Ve střevu žížal žije obrovské množství mikroorganismů, takže jejich výměšky mají daleko větší mikrobiální aktivitu než polykaná zemina. Tak vzniká humus vázaný na jíl – tedy právě to, co tvoří strukturní úrodnou půdu. Často se také využívají v rybářství jako návnada při rybolovu. Žížaly často vylézají během deště na povrch, kde se pak pohybují. Dělají tak proto, aby se neudusily ve vodě, která se dostane do jejich chodbiček a tunýlků (dýchají celým povrchem těla→udusily by se).